RODIN. (II. Myslitel.)

Řad velkých duchů kroky lidstva hlídá

a výš je vede v nejvšednějším ruchu,

a mluví tam, kde pravda se jen zvídá,

řad velkých duchů.

Jdeš lesem, cítíš, kterak ve tvém sluchu

se slavná hymna s žalným vzdechem střídá,

že kdosi s tebou jde, máš jistou tuchu.

Čteš v jizbě sám a neztrácíš se v hluchu,

a cítíš, kterak mizí trud a bída,

jak v tvůrčí radosti tě u výbuchu

v svůj vítá v střed a tobě odpovídá

řad velkých duchů.

Jsou s námi vždy, v rozhodných mžicích žití,

nás křídly nesou, svými myšlenkami,

nám z kráterů svých podávají píti –

jsou s námi.

Do srázných stezk nám sypou rajské kvítí,

v své velkosti jsou všech nás vlídní známí,

jsou dobří tam, kde po lidsku se cítí.

Nad svícnem lidstva pro vše doby svítí

a pochodně si podávají tmami,

ba na svém žáru nové, větší nítí,

by v světle šli jsme hroby, ruinami –

Jsou s námi.