RODINA.

Sluneční se zlaté světlo

míhá, blýská po listí,

kolem hnízda květů zkvetlo,

že jich nelze spočísti.

Nad hlavami ptáků kalich

svlačce šplhá po kmeni,

větřík sám tu četu malých

ukolébal do snění.

Motýl tady v letu vázne

křídelkoma pestrýma,

zda i tebe, lehký blázne,

kouzlo hnízda dojímá?

Jsi jak ten, kdo v jednom letu

prolét život vesele,

zlíbal, co moh’ zlíbat, retů,

rád měl číš i přátele:

V chvíli, kdy jej bály znudí,

s touhou v srdce hlubině

o krbu sní, klidu v hrudi,

o ženě a rodině?