RODINNÉ ZÁLEŽITOSTI

Z lásky k příbuzenstvu a z úcty povinné

opěvám záležitosti své rodinné,

do kterých vlastně nikomu nic není.

Mnohému však snad budou k poučení.

Pocházím z rodu velmi počestného.

Počínaje již od dědečka mého

byli jsme slavní. Abych nemluvil dlouze,

o dědečkovi je mi známo pouze,

že jezdil světem a že jednou na své cestě

byl přítomen v jednom uherském městě

(tak aspoň mi to doma vypravovali),

když zrovna tam na rynku popravovali.

Ne snad dědečka. Pouze jakéhos loupežného vraha.

Dědeček, jehož památka mi povždy drahá,

neměl nikdy vražedné a loupežné plány.

Za to dědeček z maminčiny strany

byl koňský handlíř. V Boleslavském kraji

si dosud lidé o něm povídají.

Pomocí těchto koňů se obohatil.

Bohužel, za krátký čas všecko ztratil,

neboť prohrál o trhu v Boleslavi

v kartách peníze, chalupu, koně i krávy

za jednu noc. To byla katastrofa.

Dědeček nes’ ji s klidem filosofa

a potom umřel. Nás, pozůstalé truchlící,

učinil universálními dědici.

Co říci o mém strýci nebohém?

Byl velký atheista před Bohem.

On zvláštní cestou dospěl k atheismu:

Jakýsi chlapík o půlnoční kdys mu

portmonku ukrad’. Strýc můj od těch chvil

byl atheista a nic nevěřil.

Co mě se týče, mám ještě bratry dva.

Oba jsou starší a lepší nežli já.

Neb zatím co já pořád nejsem ničím,

mí bratří, jak to níže stručně líčím,

se neztratili v světa kruhu širém.

Já měl jsem býti c. k. officírem

na přání rodiny a hlavně mojí matky.

Však z vojny brzy do civilu zpátky

jsem při příležitosti spěchal prvé.

Mně protiví se prolévání krve.

Pak oddal jsem se umění a vědě

nějaké místo dostati si hledě,

bych živ byl, jak se na člověka patří,

neb aspoň tak jak moji starší bratří.

Ti oba vedou živobytí řádné,

nedělaj’ hlouposti ni dluhy žádné,

nic zlého na ně nelze pověděti.

Jeden z nich dokonce má už dvě děti.

Vsak všichni tři z rodu počestného

přec máme něco společného.

Zlákat se nedáme do ženských tenat.

Ni jeden z nás doposud není ženat.