RODNÁ ŘEČ.

Rodná řeč, rodné zvuky,

ten jazyk roditelů mých,

jimž vyjadřovat dětství muky,

jsem uvyk' radosti a smích

mne s prvým zdravil políbením,

v něm počínal jsem blahobyt,

v něm večer po úsvitu denním

mně prvních zkazek prokmit' svit.

Já povzdálen byl rodné země,

já v cizím kraji dlouho žil,

řeč cizá zalétala ke mně,

zvuk jedinký mi nebyl mil.

Jak netrpěliv, v nepokoji

jsem toužil oněm krajům vstříc,

kde uslyšel bych mluvu svoji

a při těch zvucích zjasnil líc.

Ó mluvo rodná, v duše hloubí,

v mé duši bouřně zmítané,

a s Tvým se zlatým zvukem snoubí

Aj jak to tváře vítané!