Rodné údolí.

Dolinečko, dolino,

z květů, vůně, světla,

zas na křídlech popěvků

duše k tobě slétla,

zase s hejnem bělásků

s květu na květ spěje,

v rose, v nebe zrcadlech

zhlíží se a chvěje.

Dolinečko, dolino,

z květů, světla, vůně

zadumaná duše má

žaluje a stůně;

pohled v jas těch zrcadel

sklíčil ji a zlekal,

truchlí; ach, kde dětský čas,

v němž jsem tebou těkal?

Dolinečko, dolino,

z vůně, světla, květů

divně svěží píseň zní

na vadnoucím retu,

ale když tě uvidím,

pokoje to nedá,

vzdechů půl, půl popěvků

na tvá ňadra sedá!