Rodné vísce.

Zdráv buď, drahý rodný kraji,

milá vísko plná kras,

ve smavého jara svitu

planeš kouzlem, samý jas.

Chaty tvoje nízké, bílé

jako druhdy k sobě zvou,

všude vzpomínka mě vítá,

vidím šťastnou – mladost svou. –

Z širých polí tvojich, z luhů

letí skřivan k výšinám,

hrdélko mu sotva stačí,

vždyť tu z pěvců ještě sám!

K srdci bych tě tiskla z duše,

jak tě ráda, vísko, zřím

rozkošnou v tom zlatu jara!

Sotva radost vypovím!