Rodný kraj.

Kraji drahý, kraji milý,

nad nímž zora vzchází,

přej mé duši nést se chvíli

ptákem v niv tvých mlází;

na samotách kyprých strání

po drahných přej letech

jeden ze snů dětských skrání

nalézt v horských květech.

Krásné mládí, prchlé mládí,

mládí zlatobrvé;

rci, kde jsi? Bouř nitrem pádí,

led se tvoří z krve;

kraji dražší všechněch světů,

žehnám ti a bláhám,

ale po tvém luzném květu

navždy marně sahám.

Marně, marně, kde v tom světe

mé se blaho skrývá?

V hrobě; jeho sny však v letě

skřivánek mi zpívá,

jenž mě ondy pod oblaky

zval a lákal k sobě...

Ptáku, vzleť jsem mezi mraky,

a přec žehnám tobě!