Roj much se slétl k velké ploše medu,

Roj much se slétl k velké ploše medu,

jež vábně leskla se, a zvučně bzučel:

„Znát jasně musíme svůj pravý účel

a cíl – hle věž a cimbuří tam v středu!“

„Nuž do medu a šmahem svorně k předu!“

roj nadšeně a odhodlaně hučel,

ač mnohý bzučoun pronikavě zvučel:

„Mne pusťte napřed, já to nejlíp svedu.“

V tom útlá včela oknem přiletěla:

„Kam vaše muší rozvaha se děla?

Med oklamný je, med vám nohy slepí,

a do očí-li střikne, budou slepy;

zda která moucha ku věži chce spěti,

nechť křídel užije a vzduchem letí!“