Rok. (XI.)

V dnech listopadu bušil Choc svou pěstí

a krásné masky hlas lkal zoufající:

„Kramáři, tys mne přived’ do neštěstí,

mne Klofáče, mne, pannu netušící!

Je smutno srdce, pobledly mé líce,

maličko jen a dopadne to lila.

Tys přísahal mi „Věčná opposice!“

A já ti, běda, příliš uvěřila!“