ROKOKOVÁ SERENÁDA.

COMTESSO moje spanilá,

ó, rcete, proč jste chladná,

vy, jež mé srdce zranila,

jak dosud dáma žádná.

Jsem zašlých časů troubadour,

nováček v milování,

a jak jsem na ten přišel dvůr,

opravdu nemám zdání.

A nevím ani, jaká moc

mne k vám sem žene branou,

u vašich oken každou noc

že písně moje stanou.

Comtesso moje vášnivá,

jsem lhostejný vám? rcete!

či slova hladká, marnivá,

vy uslyšeti chcete?

Comtesso, lidu troubadour

jsem a ne dvořenínem,

já nejsem z oněch nízkých stvůr,

být nechci mouřenínem.

Ó, povězte mi přece jen,

zda přestat mám již pěti

a odtud v dál, až bude den,

na bílém oři jeti?

Comtesso moje maličká,

prý velké srdce máte

a mnohého prý mladíčka

v něm pochovati znáte.

Ten markýz, ten váš předešlý,

pro nějž as lkáte nyní,

ma chère, to nebyl člověk zlý,

však líbá vévodkyni.

...Váš nový galán, jenž zná svět

a prý je též můj rival,

zas odejde, co nevidět,

já, naivní, rád vás míval.

Comtesso moje spanilá,

chcete-li, buďte chladná,

vy, jež mé srdce zranila,

jak dosud dáma žádná.

Jsem zašlých časů troubadour,

nováček v milování,

však nenávidím aventur,

se srdcem zahrávání.

Comtesso moje, dobrou noc

a pak na neshledanou,

mne, hejsa, jakás divá moc

pryč od vás žene branou!