ROLNICKÁ.

Vychází slunko, jarý den,

hrá rosa v osení,

též rolník šťasten, svoboden

chce slavit vzkříšení,

chce tělo sílu, volnost duch –

kde svoboda, tam Bůh.

Sedlák je míru milovný,

on nenávidí zbraň,

když třeba, cep zná bojovný

a potře vrahů saň,

Hajme své rodné půdy pruh,

kde půda, tam je Bůh.

Chléb dává králi, žebráku

ta tvrdá naše pěsť,

nutíme hroudu k zázraku,

z ní člověk stvořen jest.

Mohutně zem náš brázdí pluh –

kde práce, tam je Bůh.

Skřivánci pějí nad hlavou

a chválí Boží svět,

a z meze ručkou modravou

nám kyne jarní květ.

Tu modlitbou se vznáší duch,

kde zbožný duch, tam Bůh.

Rolník zná práce slast i strast,

on cení práci všech,

rodinou velkou jest mu vlast

a bratrem každý Čech:

Milujem svornost, družný ruch –

kde láska – tam je Bůh!