ROMÁN DVOU DUŠÍ.

Já byl jsem v nebi andělem

a měl jsem křídla bílá – – –

Že země teď mým údělem – –

tím vinna jedna víla.

Mně touha křídla spálila,

a já jsem spadl na zem

a pro Tě, duše spanilá,

jsem světským bloudil mrazem.

Tu nabylas ty křídel dvou,

k hvězdám jsi vzlétla hbitá –

a já jsem motýl pod lampou,

jenž ve prachu se zmítá.