Román

Jsou v růžích, v požáru, jsou přilínavá,

jsou sladce rudá jako trávnice,

jsou lkavá úsměvem – jsou všechna lhavá,

však tvoje, tvoje ze všech nejvíce!

Ne milenci jen proradnou se stáváš,

v déšť cizí vášně zprahlým vssáta rtem:

Zrak mhouříc, v duchu třetímu se dáváš,

jenž nedostupným zůstává ti snem.

Lžou ústa žen a, nádherná i zrádná,

též světce svádějí, by na nich zdřim.

Leč tak jak tvoje nezrazují žádná

tím políbením třikrát jidášským!