ROMÁN.

Zlé slovo padlo z té i oné strany

a štěstí ptáček prchl polekaný,

jak střelnou náhle vyplašený ranou

s perutí ulít’ pestře malovanou.

Kams used’ na strom a tam píseň zpíval. –

A každý v nich svou bolest němě skrýval

a každý sám byl jako hruška v poli

a cítil pouze, jak to srdce bolí.

A každý spínal ruce k večernici:

Ó vrať se, ptáčku, dumně zpívající!

I hvězdy samy kmitly šerem stromů

a paprsk jejich prosil: Vrať se domů!

Zda pták se vrátí? Třeba tiše čekat,

jej modlitbou a vzdechem nepolekat,

jít po špičkách, jak mrtvý byl by v domě,

jak dryada by spala v starém stromě.

Snad vrátí se! Snad teď a snad juž zítra!

Ó smutné noci, beznadějná jitra!

Ó štěstí, nechť se šeří den, noc stmívá;

že aspoň slyší ho, jak ze sna – zpívá.