ROMANCE BIBLICKÁ

Kdys Filištýny napad vztek,

že Židů král jim něco řek:

„Ne – ne! to nesneseme –

no – my jim nařežeme!

Však kde je milý obr náš,

šestiloketní Goliáš?

Bez něho přec to nejde –

ať na radnici vejde!

Vždyť při muzice vytlouk ves,

a kdysi vola v pěsti nes,

ba spral i Herkulesy –

ach Goliáši, kde jsi!?“

„Zde jsem,“ řek na to Goliáš,

„a smluvíme-li se, jsem váš,

když deset tisíc dáte,

mne na ty Židy máte.“

Tu měli radost velikou,

hned odevřeli kasu svou

a dali baculatých

mu deset tisíc zlatých.

On groše do pasu si šoup

a bručel: „To jsem levný troup!“

Pak nahlas řekl: „Pojďme

a krále Saula shoďme.“

Tak šli. A přešli země prut,

až došli zrána země Jůd,

a armády pak obě

tu stály proti sobě.

Zde vrch, tam vrch, a obapol

se rozpínají stany kol –

a obr s vrchu dolů

již sstoupá do údolu.

Měď na lebce a v mědi hnát,

meč vážil centnýř akorát

a nad košilí z kmentu

měl krunýř na pět centů.

Ha! šla to z něho hrůza, hu!

on rozkřík se jak bůvol tu

a smál se, strach jich vida,

i dělal na ně žida.

A v souboj s posměchem je zve:

„Vy breptové, vy maušlové,

já mžikem, na mou věru,

vás Židy všechny speru!“

Král Saul se strachy třepetal,

a po táboru hlásit dal,

kdo odhodlá se k boji,

že dá mu dceru svoji.

To slyšel David pastucha

a vesel zvolal: „Chachacha! –

jen co si phrak svůj nabhím,

já hned then obr zabhím!“

Již prak a hůl svou v údol nes,

tu obr zařval: „Což jsem pes,

že ty jdeš na mne s holí?“

Však David: „Phočkhaj – bholí!“

Hned kamenem ho v čelo flek,

a obr padnul, už jen hek

a více nezamuknul,

jen ještě rukou cuknul.

A David do týlu ho ťal,

pak useknutou hlavu vzal,

vzal pás si obrův k tomu,

a šel si zase domů.

Filištští do bot práskali

a Židé hopsa skákali

a do kolen se plácali,

a ženy kolem jásaly:

„Král Saul vzal na se thisíc,

však Dhavid dheset thisíc!“