ROMANCE DVĚ, A TUZE PĚKNÉ (Ta druhá)

Holka se kaboní, začasto zavzdychá,

a on jen chvílkami dýmku si rozdmychá.

„Každý hoch holce své ňáký dá prstýnek,

nějaký řetízek, pěkný v něm kamínek!“

„„Prstýnky, kamínky, samé jen mámení,

slunce je ve světě nejdražší kamení.

Prosím všechny svaté: Sundejte je s nebe!

Až to udělají, okrášlím jím tebe.““

„Města by zvrátili, krámy by vybili,

aby si holku svou klenotem zdobili!“

„„Bodejť by všechny ty protivné oškleby

neměly šperků a klenotů potřebí!

Ach to mne tak bolí, proto nemám spaní,

že ty nemůžeš být ještě hezčí ani!““