ROMANCE KRÁTKÁ

Do knížek vložila sněženky květ.

Milý se vrátil z cesty zpět.

„To kvítko jsem utrh' cestou lesem,

tál sníh a svítilo slunce. Má milá, zde jsem.“

A polibek jeho jak jarní vítr byl vlhký a svěží.

Do vlasů sáhla si rukou mdlou –

jehličí snítku v nich našla, suchou a zčernalou.

To s milým se loučila v podzimním lese,

vraný ho koník na vojnu nese.

Daleká bílá step. Hvězdy se jiskří a sněží.

Milý má růži na prsou, k hvězdám se dívá snad? Na zemi leží!