ROMANCE NEVĚRECKÁ.

Salony bohů pozvolna se prázdní,

co nevidět se slunko rozlije.

Už jenom časem básník buržoasní

naladí struny k chvále Marie.

Babičky staré bojí se jen pekla,

řítí se církví hrady staleté.

A spadne bouře veliká a vzteklá,

jež také zříceniny rozmete.

Pak rozběhnem se po dalekém kraji,

až rozrazíme těžké řetězy,

bez sankce kněží, kteří zaskuhrají,

do duší vpijem věčnost bez mezí.

To jenom až to bílé Ráno přijde

a starých tradic formy rozbije,

jež drží ještě pokrokoví židé

a sociální demokracie.