ROMANCE O BÍLÉ BLUZE.

I viděl bílou bluzu,

na zemi ležela,

pocítil v srdci hrůzu,

jak roucho anděla

by do prachu to sjelo –

a tiskl skráň i čelo...

že jsi to nezřela!

A zvedl bílou bluzu,

ji tisknul na svůj ret,

přes všecku pekel hrůzu

by anděla strh’ zpět

i z prachu v náruč svoji,

by zajásal: „Jsi mojí!

Mně vždy jsi čistý květ!“