ROMANCE O CHORÉM.

„Rozmilá Haničko,

podej mi jablíčko

s police!“

Jabko mu podala,

nežli se nadála,

zlíbal ji na líce.

„Ustaň hned: stropím křik!“

„Věř, kouzelný je lík

hubička:

okřál jsem velice.“ –

„Raději s police

pojídej jablíčka!“

„Líčka tvá přesladká

nad všechna jablátka

chutnější,

nad trnky smažené,

nad hrozny sušené,

i nad chléb vezdejší.“

„Bůh ti buď pomocen!

Tys těžce nemocen,

Martínku:

léku bys užít měl.“

„Tebou jsem ozdravěl:

zavolej maminku.“

Maměnka vstoupily:

„Synáčku rozmilý,

chceš snad pít?

Či protřást podušku?“

„Za věrnou ženušku

Andulku chci si vzít!“