ROMANCE O MODRÉM KVĚTU

Sníh lilií plál, růží nach,

zem nořila se do nebe

a na lukách i v zahradách

vše kvetlo, plálo pro tebe.

A pro tebe ten širý svět

byl královstvím, jež nezná pout –

jen onen květ, ten modrý květ

jsi neměl utrhnout!

Ta duše květu průhledná,

již nahou chtěl jsi vidět kvést,

ti prchla v modro beze dna

a znikla v bílé záři hvězd.

V ráz tisíc duší za ní hned

a pro tebe tam chtělo plout –

jen onen květ, ten modrý květ

jsi neměl utrhnout!

Teď jedem krajem bez mezí

a vstává noc, a vstává den:

tvůj krunýř, hrdý vítězi,

jak je tím květem ozdoben!

Když v jeho srdce vtiskneš ret,

noc ukryje se v mraků kout –

jen onen květ, ten modrý květ

jsi neměl utrhnout!

A jedem v písni šalmají

a věnčený ti kyne cíl

a krásné ženy jásají:

„Hle miláček náš zvítězil!“

Jim hoří v srdcích vášní vznět,

bys jejich srdce spálil v troud –

jen onen květ, ten modrý květ

jsi neměl utrhnout!

Ó co se ctnosti rádo vzdá

a samo v náruč urve tě,

ó co se hrdých plánů zdá,

ó co je slávy na světě!

A pro tebe ten širý svět

byl královstvím, jež nezná pout –

jen onen květ, ten modrý květ

jsi neměl utrhnout!