Romance o paní Bábi.

Paní Bábi

v celé kráse

usmívá se,

láká, vábí

hláskem sladkým jako med

mluví, řeční,

bozi věční!

jako pilka

repetilka

jede ostrá jako jed.

Sedla ráno

na trh s nůší.

Jak se sluší,

narovnáno

všechno zboží v samý lad.

V chvíli ranní

přišly paní,

děti, služky,

jí ty hrušky,

jabka, švestky kupovat.

Paní Bábi

mluví, z tváří

něha září,

láká, vábí

mluví, smlouvá, chválí zas, –

přec však není

spokojení

v její duši.

Kdo to tuší,

co jí k štěstí chybí as?

Tu to máte;

přišel, postál,

v tváři roztál,

po třikráte

vybral, sáhnul, vrátil zpět, –

teď se šine

zvolna k jiné – –

K tomu krámu

nadává mu,

že tak neuslyší svět.

Kolik svábí

hromů, inu

za vteřinu

paní Bábi,

nespočítá nikdo z nás.

Mluví, křičí,

plíce ničí,

jako pilka

repetilka

jede ostrá jako mráz.

Teprv potom

dobře je jí...

Rty se chvějí,

ještě o tom

přemýšlí teď v duchu snad.

Statná žena

spokojena

cos teď kutí –

nyní s chutí

může teprv posnídat.