ROMANCE O SMÍŘENÍ.

By Karel Hugo Hilar

Západy už jsou zkrvaveny,

lukami počal vítr vát,

opravdu toužím v náruč ženy,

opravdu toužím milovat.

Soumraky, vizte, diskrétní jsou,

má drahá, všude vůně jen...

Lukami počal vítr vát:

chci milovat, chci milovat!

To všechno, co se stalo kdysi,

to bylo, ale není dnes,

rád mnoho člověk vysvětlí si,

co kdysi s těžkým srdcem nes’...

Soumraky, vizte, diskrétní jsou,

má milá, všude vůně jen...

Dnes opravdu Vám nechci lhát:

chci milovat, chci milovat!

Ty první chvíle šeříkové

a první lásky bílý květ,

– (jak se ta celá éra zove) –

nám štěstí přinést’ nedoved’...

Soumraky, hle, padají tiché,

kolkolem slední píseň zní:...

Věřte mi, dnes Vám nechci lhát:

chci milovat, chci milovat.

Ta jedna chvíle vyslyšení

vzpomínek knihy zavře mé,

a poslední to chvíle není,

šťastni-li spolu budeme

ve chvíli této, která smyje,

co mezi námi stalo se...

Věřte, tak snadno štěstí mít:

nechte se v náruč uchvátit!

Západy kolem nachem hýří,

k objetí vůkol obzor zve,

v mé krvi horká touha víří:

smíření v chvíli vášnivé!

A chvílí tou pak vyrovnáni

půjdeme dále přáteli...

Věřte mi, dnes Vám nechci lhát:

chci milovat, chci milovat!