ROMANCE O ŽENÁCH.

Tenkým smyčcem si břízy hrály,

jarní větry povívaly...

Ženy šly ověnčeny v stráně,

my jsme se dívali z dálek na ně...

Tančily na slunci v zrosených travách,

večera odlesk na horkých hlavách...

Všecky jsme znali po jich hlasu,

poupata vadla na jich vlasu...

Lehkomyslně si s květy hrály,

včerejšky vesele pohřbívaly...,

přes propast tančivě přelétly mžikem

s vítězně naivním, divošským křikem,

co my jsme nad hloubkou stáli tak zoufale

tam, kde se sypaly smíchu jích korále,

střemhlav jsme padali v zoufalém mlčení,

v záhad a hrůzy posvátném dotčení...