ROMANCE O ZLATÉM SRDCI.

Bylo jednou srdce ryzí,

zní to jak pohádkou,

dumy své proč lehkou přízí,

proč se míhá namátkou?

Každý z toho srdce žil,

z něho sílu, svěžest pil,

bože, kde já při tom byl?

Zlaté srdce, zlaté srdce,

s tužbou pro vše přesladkou!

O všem snilo, všemu bilo

toto zlaté srdce vstříc,

celý svět kol rozjasnilo

z očí vlídných zřítelnic.

Kdo jen o tom srdci slech’,

šel si vzíti kousek vspěch,

rubín ten, ten rosu v mech,

zlaté srdce, zlaté srdce,

plálo’s, hřálo’s v atomech!

Purpurem svým, srdce zlaté,

krmilo jsi celý svět,

i ty zmije jedovaté

i ten zvadlý u cest květ.

Samo sebe trýznilo,

věčnou touhou žíznilo,

jak zvon v prázdno vyznilo...

zlaté srdce, zlaté srdce,

bylo’s lásky amulet!

Kdo tě zvedne z prachu nyní

zneuznané, zdeptané?

Večer jde, noc všecko stíní,

jak jsi malý, titáne!

Srdce mdlé, ó, stav již chvat,

ušlapané nastokrát,

zmlkni již, víc nechtěj vzplát,

zlaté srdce, zlaté srdce,

v démanty hvězd jdi již spát!