ROMANCE O ZOUBKÁCH.

Bílé zoubky jako sníh,

liliová zář jde z nich:

v ústech Haně svítí

jako perly v kvítí,

jak sasanky z jarních lích.

Kdo ty bílé zoubky zřel

zlato, perly nabízel,

s kupci jeneráli

přízně dobývali,

domů s prázdnou každý šel.

Zoubkům běle slonové

kořili se králové,

uzardělé panně

hrad dávají za ně:

nechce děvče bláhové.

Přišel šohaj chudičký,

v rukou zpěvné housličky,

sotva zazpívaly,

zoubky se mu vzdaly,

i se srdcem Haničky.