Romance-sonet.

Se sličnou Iseult Tristam jel. Kol moře

jak démantový štít do dálky plálo,

v rej delfínů sta zlatých jisker hrálo,

v milenců srdcích táhla růžná zoře.

Děl Tristam: „Kéž tak bez trudu a hoře

by věčné jaro, drahá, nám se smálo!“

A sotva řek’ to, zázrakem se stalo:

Loď pevně stála dálném ve prostoře.

Tam Tristam Iseult věčně obejímá,

a Iseult smavá stejnou krásou září,

a moře zpívá, plá a tiše dřímá.

Co dál se stalo s nimi, kronikáři

si vymyslili. Oba tam dnes v moři

se věčnou láskou zpíjí v blaha moři.