Romance Srdce.

Ó kde jsem já stála!

Chmurný házela stín skála,

řeka tekla smutně, břeh byl zkrvácený

a můj zrak tam k moři, k moři obrácený.

Viděla jsem siné mlhy, žlutá světla,

zvadlé slunce: mrtvá láska kvetla

v oblacích. Ty bledý, kde jsi stál?

Kdesi daleko! Však dálka snadným cílem touze,

věčnost mysterií – okamžikem pouze.

Nemožnost je hvězda, která s výše slétla,

a tys tiše do ruky ji vzal –

a v tu dálku – v moře slz a bouře dravé

za mnou hodil jsi své Srdce žhavé.

Hrůza úzkosti! Ty bledý, kde jsi stál

mrtvý bez Srdce, jež ke mně létlo

cestou závratnou – krvavé světlo. – –

Na kolena klesám, hledím v dál,

čekám Smrt. Ó moře vlny štkavé

dejte mír! A probuzená cítím

strašný zázrak – – žiju, rostu, miluju a svítím:

padlo v prsa má tvé Srdce žhavé.