ROMANCE V EMPIRU.

Škoda těch krvavých růží!

v kytici spjaty na stole leží,

jedna z nich po druhé hyne tu –

Škoda těch zmizelých písní

marně si vzpomínám, najdu je stěží

v uzounkých klávesách spinetu.

Vidím Vás, markýzo v dáli:

trháte růže krvavě rudé,

vážete v novou zas kytici.

Vím, že i starý ten nápěv

v mysli Vám tesklivě zaznívat bude,

slza že skane Vám po lici.

Vzpomeňte na mne si někdy,

jak jste mne našla, byl jsem tak bídný,

z hluboké rány jsem krvácel.

Lásku vy chtěla jste vzkřísit

a já už zatím mrazivě klidný

smrti jsem v náruč se potácel.

Umírám, markýzo, v dáli,

kytice růží na stole zvadla,

vůně jich se mnou už zhyne tu –

Na starý vzpomínám nápěv –

na slzu, která tenkrát Vám spadla

v uzounké klávesy spinetu.