ROMANCE.

Hleděla jsem v propast noci

hlubokou a beze hvězd,

ó, tak srdce zavřít moci

tmě té a v ně nebe snést!

Z dálky temně hučí řeka,

divným pláčem kvílí jez,

a zde noha k zemi kleká:

zítra mrtev, kdo žil dnes.

A jak v noc tu hledím temnou,

spínám ruce v odpověď,

zdá se mi, že do tmy se mnou

z jiných oken hledíš teď!

Cítím noci křídla tmavá,

jež nás dělí od sebe,

však tmu něco překonává

pro útěchu, pro nebe.

Něco tuším z duše tvojí

tichem, pláčem, snem a tmou,

vím, ty jdeš teď, ať stín stojí

mezi námi, hledat mou.

A co srdce moje tiší

velké světla tušení,

splněn nocí rozkaz vyšší:

spaseni dva ztracení!