Romance.

Na nebi hvězdy svítí

a v městě lucerny.

V svém srdci lásku cítí

Don Pedro nevěrný.

V skráň mraky se mu kladou,

jak bloudí krajinou.

Má doma ženu mladou,

leč myslí na jinou.

Svět celý v kráse tone,

vše samý smích a zář, –

proč ty jen, švarný Done,

jsi taký samotář?

Don Pedro mračí brvy

a na rtu zmírá vzdech,

žár divý vře mu v krvi

a z oka plamen šleh’.

„Sto tisíc čertů,“ volá,

„dnes mám už toho dost,

mám pod očima kola

a s ženou mrzutost.

Kde jaký poet, smýká

v prach každý moji tvář,

z Don Pedra nevěrníka,

vytlouká honorář...“