ROMANCE.

Tři bratři si vyjeli pro štěstí

do světa z rodného lánu.

Však za krátko na prvním rozcestí

dal každý v jinou se stranu.

Ten první jel válečném na oři,

kam slavná vedla ho cesta,

zem podmanil od moře ku moři

a stavěl hrady a města.

Ten druhý z nich zaměřil do polí,

kam oči vedly ho marně,

dvůr bílý si zakoupil s topoli

a v žírném pracoval láně.

Však třetí jel přes pole, přes lesy –

den jarní smál se tak světlý,

a kudy jel, i ty skal útesy

jak samou růží by zkvetly.

Kraj v šíři i v dáli se v slunci skvěl,

plál zlatem, kam zrak se díval,

a třetí z těch bratří jel a jel

a zpíval a zpíval a zpíval.

A léta přešla. Ten první z nich

stal dávno se obětí zrady,

říš mocnou mu zpustošil nepřátel pych

a zbořena města i hrady.

A v krátku i druhého z bratří všech

zlá osudu zastihla kletba:

dvůr bílý lehl mu v plamenech,

a přívaly zničena setba.

Však kudy ten třetí jel před léty

přes pole, tišinou hvozdů,

kraj celý jak v pohádce zakletý

zní písněmi pěnkav a drozdů,

a v jedinou hymnu jásavou

ta hudba přírody splývá,

a poutníku zemdlenou nad hlavou

zpívá a zpívá a zpívá.