ROMANCE.

A tak ji zřím: jak jezera dvě oči,

zrak ponoř v ně a – srdce utopíš,

modravý nádech hrá jí po vrkoči,

a k večeru ji pobolívá kříž...

A smutno je, že víme všecko předem,

jak časy přejdou, roky přeletí,

jak živé vody potáhnou se ledem,

jak bude jednou v naší paměti...

Stařenka, paměť... Mate se a mate...

Někoho hledá kdesi v zášeru:

Kdo že to měl ty oči jezernaté?...

Koho to bolíval kříž k večeru?...