Romance.

I byla dívka jako květ,

s očima jako fialy;

kde kdo jen sličnou pannu zhled’,

ten dal se o ní do chvály.

Nejvíce byla v kostele,

ať byl den boží, neděle;

málokdy, byl to řídký den,

pátrala přec však z okna ven. –

Sedl si panoš na oře

a jezdil světem semo tam,

byl dole, brzo nahoře

a snesl mnoho čestných šram.

Po čase dojel vesnice,

kde byla sličná dívčice.

I strnul celý rozechvěn,

když zhledla právě z okna ven.

Když spatřil očí její kmit,

chtěl prchnout s koněm od místa;

však musil složit meč a štít –

poražen zůstal dočista.

„Nuž statný koni, s bohem buď,

raněna láskou je má hruď.

Mne za rytíře amor král

povýší, – nepojedu dál!“