Romance.

O starém čaroději

báj starou v mysli mám;

ten, čeho tkne se prutem,

hned změní v drahokam.

Jak lesem kráčí, srny

jdou jemu v zápětí

a nejkrásnější písně

pták zpívá na sněti.

A vzduch je čistý, vonný,

a země veselá

a blankytem to táhne

jak peruť anděla.

Znám báj o rajském ptáku,

jenž v slunce paprscích

má svoje třpytné hnízdo

a pije sílu z nich.

Jak nad zemí se mihne,

vše jeden zpěv a ples,

tož jaro na svých křídlech

ten zázračný pták nes’.

Slyš, hudba táhne lesem,

on křídlem šelestí,

smrt bajkou je mu pouze

a stáří – pověstí.

Dnes večer vlahý, vonný;

pták zpívá na sněti

a z dálky Apeninám

noc klesá v objetí.

Zář rosná hraje v trávě,

zář hvězdná nad zemí,

a staré báje zase

jdou hloubkou duše mi.

I ptám se udivený

kol obraceje zrak:

Šel čaroděj snad kolem?

Spěl nebem rajský pták?

Vždyť bol v mé duši usnul

jak vůně v poupěti –

Ó nikoli, tvé písně

jsem říkal z paměti!