ROMANCE.

Šla životem

jak rudým snem,

a věnec máků divokých

jí hořel nad čelem.

A vítr nenávistně pral

do vzdutých moří, nahých skal,

když vyšla v rozbouřenou noc

svůj hledat ideál.

Nic neměla krom krásy své

a tajuplných očí dvé,

jež hořely jak berylly

do mlhy sychravé.

A pomluva a nenávist

k ní přišly, zákon slabých číst,

a hněv a závist zsinalá

z nečistých vzlétly hnízd.

Tu úsměv její výše vzlét

nad blasfemických ctností svět

a úže k ňadrům přitiskla

olympský květ.

A přešly dny a přišel čas.

Šla krajem smrt a děs a mráz.

Tenkrát svůj osud potkala,

vztyčený nad propastí sráz.

Hrom skalou třás a v nebe bil.

A blesk se s ohněm zasnoubil,

když ve svou náruč sevřela

vášnivý cíl.

A žhavý meč, jímž archanděl

na první lidi kletbu hřměl,

byl opět vyrván nebesům

a bránu ráje otevřel.

Pohanské „Ave“ zaznělo,

déšť hvězd jí pršel na čelo,

a čtvero křídel duhových

v dál k mléčné dráze letělo.