ROMANCE.

Kéž vějíř vonící, jenž k tvojí líci

se v milém rytmu sklání,

jsem lehký hrající a šeptající

o lásce své, má paní.

Kéž jeho větřík jsem, jenž líbá s plesem

tvé bílé rámě v chvění,

neb motýl, nad vlasem, proň zlatým lesem,

jenž tvým usedá v snění.

Neb jeho křídel pyl, jímž vlas tvůj skropil

neb střevíček tvůj hezký;

kéž brouček jen, bych byl, abych se stopil

v tvých šatů tajné stezky.

Živůtek růžový, jenž čistý, nový,

tvých ňader vnady drží,

nebo květ nachový, jenž vše ti poví,

v tvém bassinu pak strží

vody, jež rozleje se, hučí, směje

na ňadrech tvojich hustá

se v brilant zastkvěje, pak ve krůpěje

jsou změněna má ústa.

Na večer v modlení až složíš k snění,

svou hlavu v síňku temnou,

mé tělo promění se v okamžení

v pokrývku tvoji jemnou.