Romance.

Nad starou, gotickou věží

stál luny zlatý štít –

a v oknech tmavých domů

se paprsk jeho kmit.

Ze starých zahrad hloubi

bez voněl v rozkvětu

a slavíci dva pěli

tam v sladkém duettu.

A v temném loubí domu,

kam nesáh luny zrak,

já v loktech měl tvou hlavu

tvých vlasů zlatý mrak.

Já líbal tebe v čelo

i v skráň, kde oheň plál,

a na tvém ňadru vzdmutém

bouř srdce poslouchal.

A ponocný ten šedý,

šel kolem jako duch,

šel s píkou, svítilnou svojí,

z níž v stín pad světla pruh.

Zřel jistě, jak tě líbám,

jak chvíš se, plna krás –

a v mžiku světlo v plášt ukryl

a tiše minul nás...