ROMEO A JULIE.

Ve tvrdé, drsné zdi, jež jako skála

se postavila mezi lásku Vaši

a nad níž teprv chvíle nebes krasší

vám v lásce všemohoucí sladce vzplála;

v tom žebři konopném tak prosaicky

a plném uzlů, které drou se v dlaně,

jejž ztéci bylo třeba, vaše skráně

by vzplály v žáru první lásky vždycky:

zřím svědectví, jež zajisté dí dosti:

že v naše touhy vždy a ideály,

jež v kráse nebes ve hrudi nám vzplály,

se vdírá rmut a špína skutečnosti.