RONDA. (II.)

Spal mou duši, spal již ve svém vášně žáru,

když ji pohřbít nemůžeš v svém lásky čaru.

Pryč jsou dlouhé noci, v nichž se ještě tuší,

jitra pryč, v nichž probuzení rve a kruší,

kdy jdem každou chvílí blíže již vstříc zmaru.

Čas, jenž nezná myšlenky, ni hmoty, tvaru,

drží nás teď neúprosně ve svém spáru.

Smiluj se, když jiní jsou již ke mně hluší:

Spal mou duši!

Život můj jak večer, jenž se halí v páru,

nezní v něm ni echo o minulém jaru,

soumrak, nezvaný host, sám již v bránu buší,

s myslí odevzdanou otevřít mu sluší.

Smrt ať naleznu v Tvé ruky vlídném daru:

Spal mou duši!