RONDA. (III.)

Tvůj zrak se dívá slzou zarosen. –

Vzpomínám dávna, zaleť chvílí jen

myšlenkou na ten večer, duše snivá,

jenž jako pohádka nám dnes jen zbývá,

když Osudu vše zatím padlo v plen.

Já k oknu přistoupil a díval jsem se ven.

Kraj celý zlatým mořem zatopen,

a dvojí zář teď v jednu velkou splývá:

Tvůj zrak se dívá.

Tam na obzoru v dáli mřel již den,

ó, chvíle velká, krašší nad eden.

Tvá láska a kdes v poli cvrček zpívá –

ať v osud můj se kolem jenom stmívá,

stín slední v duši bude vyzlacen:

Tvůj zrak se dívá.