RONDA. (V.)

V alej modřínovou, tratící se v dáli,

šli jsme prožít báji věčně novou.

Ptáci v hnízdu, hvězdy na nebi se smály

v alej modřínovou.

Hleděl jsem, jak mraky nebem plovou,

ale v srdci zářné sny nám ještě plály

i Tvůj zrak pod kšticí ebenovou.

Prchly chvíle, o něž jsme se vždycky báli,

přišlo to, co resignací zovou –

chápu, proč se ptáci, hvězdy smály

v alej modřínovou.