RONDA. (VI.)

Jsem jako pták, jenž nemá hnízda ve větvích,

jenž s jitrem vzlétne volně modrých do oblak,

a s písní večer neklesnu do klidných lích

tak jako pták.

Jsem jako bludný bouřlivák, nad hlavou mrak

o závod s větrem letí mořských po pláních

a dívá se, jak ke dnu klesá slední vrak.

Jen poslouchat Tvůj bezstarostný lehký smích,

jít ruku v ruce, dívat se v Tvůj čistý zrak,

to byla tedy ona vina a můj hřích –

Nad vlnou Osudu a troskami snů svých

jsem jako pták.