RONDEL GALANTNÍ.

Rondelem dvorný básník Paní svojí

zavrkal něhu lichometným rtem

a čekal, zdali jeho touhu zkojí –

vzrušením tepny hrály v nepokoji.

A rozčechrával cudných krajek lem

rondelem.

Věk galantní už minul, ve hvězd roji

svůj osud přestal dvorný básník číst;

dřív krásné dámy poetů jsou zdroji,

dnes lodě opěvá a strojů hvizd

rondelem.

Za píseň tyč mu telegrafní stojí,

za ódu špičák, nebo těžní klec.

Illuse zdaliž touhu neukojí?

Však nežli tyčky, krásko duše mojí,

bych vaše rety líbal raděj přec

rondelem!