Rondel.

Hle, jako motýl z květiny

z mé duše rondel vyletěl,

se pouze mihnul, vzplál a zněl

a trysk’ v azúru výšiny.

Na křídlech mezi rubíny

se perleti lesk jemu skvěl;

hle, jako motýl z květiny

z mé duše rondel vyletěl.

Jest dítě plaché vteřiny,

jak s růže by se lístek schvěl,

však za otce tvůj úsměv měl,

ten svěží, plachý, dětinný;

hle, jako motýl z květiny

z mé duše rondel vyletěl.