RONDO-FINALE

Láska uhasíná jako den, když jde už spat,

jako dítě, když se sveze do matčina klína,

jako když už soumrak na zamlklá humna pad’,

milíře kdy z dáli voní, chladná polí hlína –

láska uhasíná.

Cítíš, že i ty jsi mohl jednou šťasten býti snad;

srdce, jako dítě, ze sna tiše ruce vzpíná

ještě pohladit tu hlavu, kterou měl jsi rád.

Ještě jednou zlíbat, co kvést nesmělo, ni zrát...

Duší bleskne cos, jak slední reflex v hroznech vína,

a pak jen už věčné ticho, temno, pusto, chlad...

láska uhasíná.