RONDO SARKASTICKÉ.

Byl náhle dojat dávný přítel můj,

on, který nedávno vryl v šíji mou svůj spár,

snad život zavolal naň příšerné své: Stůj!

a schladil výbojný mu v srdci žár...

byl náhle dojat dávný přítel můj!

On, básníkův bič, pravdy hosudár,

jenž nezbloudil v sentimentalit hnůj,

a šklebem skrotit doved’ citů svár.

Na krvavého masa rudý cár

tak tigr položí též drtící dráp svůj,

cos v něm se hne a volá: „Pamatuj!“

je taká chvíle citu velký, božský dar...

Byl náhle dojat dávný přítel můj!...