RORATE! (II)

Tolik zoufalosti, ej!

a zas naděj svítí;

ruce sepneš: Bože, dej,

zachraň z vlnobití!

Svobodu’s nám vlídně dal,

bylo předsvítání;

ale soumrak trvá dál,

den? ach, ani zdání!

Pořád je to starý svět,

nikde obrození;

spásy nikde nevidět,

nejsme přerozeni.

Schází ten tvůj tvůrčí dech,

lidu hruď by provál;

svoji rosu skanout nech,

by tě zamiloval!

Jako byli Otcové,

ať jsou zase syni;

skonej na nás dílo své,

tvoji ať jsme nyní!