RORÁTY.

Je advent tichý, plno mlhy všude,

jen stezky září sněhem ováty

a z rána okna po vesnici chudé,

kde na vábné se strojí roráty.

Vždy nejvíc děti. Šály, pleny váží

a „uši” skryté v čapce beraní;

již podkůvkami dupou na zápraží

a do kostela klušou na stráni.

Chrám zaleskl se v prostomilé kráse,

je všecek stopen v jasné záplavě,

a píseň touhy v klenbách rozlévá se,

z úst dětí zvučí vroucně, jásavě.

Těm dětem z dědin oči planou z řasy,

jak se rtů zní jim píseň naděje,

že přijde Pán a zemi svoji spasí,

že brzy již se na lid usměje.

Jen věřte silně, připravujte stezky,

a přesvědčeni buďte hluboce,

že přijde spása v drahý luh náš český,

že po adventě budou vánoce!