RORÁTY U SVATÉHO VÍTA (II)

Zas po letech jdu osamělý, tich

Po zasněžených schodech zámeckých.

Jsou stopy cizích nohou v závěji

A láskou matčinou již nehřejí.

Je kaple cizí, zpěvy rorátní

Tam z cizích úst teď cize sluchu zní.

Mdle drahokamy skví se leštěné,

Na stěnách v zlatou maltu vsazené.

O Poslu z nebes v kterých končinách

Teď zpíváš, matko? V kterých skryta tmách

Se díváš na mne, v mrazu mroucí ptáče?

Poutníče marný žitím zmařeným,

Tvůj advent minul, vyvanul jak dým

Nad tenkým sloupkem, který voskem pláče...